Neurona

Kognitivní psychoterapie

Kognitivně behaviorální terapie je jednou z nejrozšířenějších terapeutických škol. Své výsostné postavení si zasloužila prokazatelnými výsledky a širokou škálou využití. Její hlavní doménu tvoří práce s myšlením a chováním. Čím je specifická a liší se od ostatních terapeutických směrů?
Kognitivně behaviorální (KBT) terapie vznikla v 70. letech ve Velké Británii. Jedná se o syntézu klasického amerického behaviorismu a kognitivní terapie. Behaviorismus (vychází z anglického behavior - chování) se zabývá naším chováním a činy ve světě. Vychází z prací Johna B. Watsona ze 30. let 20. století, který se experimentálně zabýval chováním myší v bludišti a svoje poznatky aplikoval na lidské jednání. Přibližně ve stejné době na druhém konci světa, v Rusku, se I. P. Pavlov věnoval výzkumu klasického podmiňování, kdy u psů propojoval nepodmíněný podnět (hlad) s podmíněným podnětem (zazvoněním), čímž vyvolával podmíněný reflex.
Na základě množství vyloučených slin zjistil, že pokud psovi po určitou dobu pravidelně zazvoní před jídlem, začne časem při zvuku zvonku slinit, i když žádné jídlo nedostane. Fyziologická reakce (nepodmíněný reflex) se tedy přesouvá i na podnět, který s jídlem nemá nic společného - tj. zvonek. Můžete si to snadno představit na vaší oblíbené restauraci. Když si vzpomenete na vývěsní štít, dostanete hlad či chuť na pivo, ačkoli tento štít není k jídlu ani k pití, jen ho máte asociovaný s příjemnými zážitky, které jste v této restauraci zažili.
V 50. letech pak přišel F. B. Skinner s tzv. operantním podmiňováním, které staví na faktu, že pokud určité chování odměňujeme, pak se bude vyskytovat častěji, zatímco trestané chování bude ustupovat. Příkladem může být výcvik psa. V 70. letech pak došlo k zásadní proměně těchto jednoduchých teorií - nastoupila kognitivní škola (cogito = lat. myslet), která se zabývala tím, jakým způsobem chápeme svět, jaký mu připisujeme význam a co si z něj odnášíme v naší paměti. Byly také propracovány kognitivně behaviorální teorie učení, kde velkou roli sehrál A. Bandura se svou teorií sociálního učení, která v podstatě tvrdí, že se neučíme pouze přímou zkušeností ale i pomocí nápodoby ostatních lidí.
Myšlení a činy jdou ruku v ruce
Kombinace kognitivní i behaviorální terapie tak poskytuje ucelený pohled na mnohé psychologické problémy. Předpokládá se, že všechny duševní stavy jsou naučené v dětství a dají se odnaučit. Věnuje se tomu, jakým způsobem vnímáme svůj svět a jak ho interpretujeme a snaží se tyto naučené vzorce myšlení změnit. Depresivní člověk je například daleko citlivější na negativní aspekty svého subjektivního světa. Pokud člověk s depresí vyjde z domu, pak vidí jen opadané listí, šedé mraky a ošklivý špinavý chodník. Veselý člověk si na na jeho místě všimne rozkvetlé květiny, zajímavě tvarovaného stromu nebo dětí hrajících si na hřišti. Oba pohledy jsou reálné, liší se jen v tom, na co se zaměříme.